Jednou z mála věcí, které jsou dodržovány skutečně celosvětově, bez ohledu na národ, rasu či náboženství, je přestupný rok. Ten se stal součástí celosvětové kultury již velmi dávno. Zkrátka jsme si zvykli na to, že jednou za čtyři roky má únor 29 dní místo obvyklých 28. To samozřejmě působí poněkud problém lidem, kteří se v ten den narodí, avšak kromě toho se jedná o skutečně globálně akceptovatelnou věc.
Je tedy s podivem, jak málo lidí se zamýšlí nad tím, proč vůbec tento systém vznikl, a proč je dodržován bez výjimky na celém světě. Jaký důvod můžeme mít k tomu, abychom si jednou za čtyři roky přidali jeden den?
Důvod je v tomto případě prozaický, a nemá nic společného s kulturou, zvyky či náboženstvím. Ve skutečnosti je hlavní příčinou samotná rotace naší planety, tedy spíše délka jejího oběhu okolo Slunce. Ta totiž není přesně 365 dní, jak se často tvrdí dětem ve škole. Ve skutečnosti je o čtvrt dne delší. A právě tuto čtvrtinu je nutné nějakým způsobem vykompenzovat.
Pokud bychom to totiž nedělali, po nějakém (byť dlouhém) čase by nám například prosinec vyšel na období největších veder. Abychom tomu předešli, je nutné jednou za čtyři roky (neboť doba oběhu Země je o čtvrtinu delší než rok) přidat další den. A vzhledem k tomu, že únor je zdaleka nejkratší měsíc, je to nejvhodnější kandidát.
Tímto způsobem poměrně jednoduše a takříkajíc přirozeně vykompenzujeme rozdíl v našem určování času a ve skutečném oběhu Země kolem Slunce. Tak je zajištěno, že léto na severní polokouli stále vyjde na nejteplejší období, zatímco zima na to nejchladnější.
Jistě, tento systém není bez chyby. Je nutné sledovat, který z roků je vlastně přestupný. Také například fiskální či účetní rok jsou o den delší. Zaměstnanci chodí o den déle do práce, a za to samozřejmě chtějí dostat zaplaceno. Bez ohledu na výše uvedené je to však ten nejlepší systém, který pro kompenzaci skutečné doby oběhu máme.